Tak základní dělení je na jonge, belegen a oude, což se do češtiny, většinou trochu nepřesně překládá jako mladá, stará, extra stará gouda, někdy se u "belajchen" vyskytne termín i uleželá. Jenže rozmezí uleželostí je hnedle několik, rozdíl v chuti značný, neboť pokud je to 1,3 či 5 let je jaksi poznat a osobně, opravdu oude gouda považuji spíše za "koření" jako je parmazán, neb toto se po kilech jíst nedá :).
Tak jonge je většinou něco, co sůžete dát i na bagetu či na chleba s máslem, nebo přikusovat k vínu.
A teď to trochu zesložitíme, pak jsou varianty s příchutěma. No, není to takový zločin proti lidskosti. belajchen gouda s římským kmínem má pro mne kouzlo, ale jak se anglicky říká "you have to like it", protože má velmi výraznou, specifickou chuť a ne každý je příznivcem římského kmínu.
Verze s provensálskými bylinkami je v mladé i uleželé verzi, tady bych řekl, že hezky česky "what you see is what you get", takže chutná to dobře, nicméně verze s jedním druhem koření (bazalka, petržel atd), ty jsou zajímavější.
Pak je také verze s pestem, to chutná veelmi dobře... :)
Zdroj obrázku: http://www.althues.de
Žádné komentáře:
Okomentovat