Česnekovou polévku mám rád. Je to podobné jako s gulášem nebo svíčkovou. Každý má tu "pravou, jedinou".
Nejzprofanovanější je recept od známé, co pracovala v jednom restauračním podniku. Tzv "bojlerovka", zásadně servírovaná kolem půlnoci. Recept konkretizovat už příliš dál netřeba :)
Česnečka bývá jednoduchá i rafinovaná, v samostatné verzi minimalistické, nebo maskující se sofistikovaněji. S mlékem, bez mléka, s klobásou, bez, vajíčkem či bez něj... Většinou se lidé shodnou na tom, že tam patří česnek :). Ale zase, utřený, nebo ne ? vařit jej, nevařit ? Proti gustu žádný dišputát.
Uvádím zde pár příkladů prostě proto, že mi chutnají plus jeden bonus :)
Babiččina česnečka - z principu nejlepší na světě, neboť od babičky :). Brambory nakostičkujeme, mírně osolíme a s trochou kmínu dáme vařit. Utřeme česnek. V kastrolku uškvaříme trochu méně prorostlé slaniny, stáhneme z ohně, přidáme sladkou mletou papriku, majoránku a šup s tím do polévky. Jen necháme prohřát a podáváme.
Zeleninová česnečka - velmi podobný postup, potřebujeme navíc sádlo, mrkev, celer a/nebo petržel, kterou osmahneme na sádle. Papriku i slaninu můžeme vynechat, papriku tedy určitě. Upadnout nám může i vavřínový list, případně pár kuliček pepře či nového koření.
Česnečka bujón - téměř bez vaření :). Recept dle babičky, můžeme vynechat škvaření slaniny. prostě voda s bramborami na kostky, trocha zeleninového vývaru. Na talíř posadíme syrový žloutek, utřený česnek a volitelně trochu strouhaného sýra, majoránku a zalijeme vřící vodou s brambory.
Loštická česnečka - to už je pro fajnšmekry :). Recept dle babičky, slaniny spíše více a můžeme přidat i cibuli na osmažení nakrájenou na čtvrtkolečka. Hlavní ingredienci položíme na talíř, spolu s česnekem a ozdobíme petželovou natí. Obzvlášť vhodné jsou i tvarůžkové kousky, nebo tvarůžky naložené pár dní v oleji, ty pak dáváme do hodně hlubokého talíře, aby nám neutekly :).
Valašská česnečka - většinou přibývá klobása k rozšlehanému vajíčku a sýru. Jde už o poměrně syté jídlo a celkem hodně záleží na použité klobáse. Fajnšmekři nelitují úsilí a klobásu "trhají" do polévky a nechají takto klobásu vařit, jiní osmahnou klobásu se slaninou. Vyberte si :). Typický připrava probíhá zhruba takto: babiččin recept, kdy se do hotové polévky ještě rozmíchá ušlehané vejce (někdy i s krupicí) a na talíř se dá trochua sýra před zalitím.
Další variace nechám na čtenářích, ale nyní ta óda: osmažený chléb a česnečka. Vychován různými školními rozmoklostmi ponořenými do polévky a jejich zdatnými sekundanty v různých restauracích jsem si zvykl žádat česnečku bez chleba. A ani samostatně podávané osmahlé rohlíkové čtverečky či jejich bagetové ekvivalenty mne neuváděly v úžas. V horším případě jsem pečlivě a nepříliš esteticky tyto rozmokliny separoval.
Až jednou ... dostal jsem česnečku v restauraci, která nikterak nevybočovala ani cenou, ani očekáváním. Až na chleba ... První varování pčišlo hned. polévka chlebem voněla ! Tak jsem ji vzal na milost a zkusil. Ejhle ! Zachutnalo mi a to tak, že velmi. Inu, když dva dělají totéž, není to totéž a od té doby nedám na chleba v česnečce dopustit. "Jen" se musí připravovat s rozmyslem a nikoliv jako pouhý doplněk. Kvalita výstupu je závislá na kvalitě vstupu, tedy mělo by jít o dobrý chléb, jehož jedinou "chybou" je, že je poněkud starší, nikoliv však tvrdý. Chléb ze supermarketu to tedy asi nebude. Hrubě zjednodušeně: "chleba tři dny starý" :). Nakostkujeme jej a zádná věda, děláme-li česnečku samotnou na sádle, opražíme na půllžíci sádla i kousky chleba a třeba s kouskem majoránky, tolik vděčné v česnečce. Podáváme ihned, aby chleba trochu natáhl polévku, ale zcela se v ní nerozmočil.
Není to těžké přece ... :)
Žádné komentáře:
Okomentovat