Co s ním, jak ho sním? (lilek)

(publikováno s laskavým svolením autora)

Nejedná se o problém Nerudovský. Jde o zeleninu, která se zatím moc neprosadila, o lilek. V italských restauracích se prezentuje za sklem jako „star“ zdobený česnekem, oregánem a jemným olejem tak dlouho, až ho italský majitel nebo obsluha slupnou jak malinu. Ale našinec?

Vzpomněl jsem si na vyprávění jednoho známého Řeka a pokusil se připravit lilek tak, jak jsem si ten postup dokázal v paměti vybavit. Protože se mi to docela povedlo, předám receptík dál.

Na předkrm nebo amuse bouche pro 6 osob budeme potřebovat:

2 lilky (celkem asi 600 g)

½ malého stroužku česneku

čtvrt lžičky sušeného oregána

sůl

cukr

citronovou šťávu

½ - 1 dl jemného olivového oleje (extra vergine)

A jak na to?

Celé lilky omyjeme. Stopku na nich ponecháme a zabalíme je  jednotlivě do alobalu, kterým nešetříme. Zelenina musí být hodně těsně, téměř láskyplně obalená tak, aby žádná šťáva nemohla vytéct.

Lilky vložíme do vyhřáté trouby (180°C) na vhodný plech a pečeme tak dlouho, až úplně změknou. To může trvat až dvě hodiny! Pak je necháme vychladnout. Nad mísou je rozbalíme, uchopíme za stopku a podélně rozřízneme. Drahocennou šťávu zachytíme, lilky nasekáme do mísy na hrubo, stopky vyhodíme.  Česnek podélně rozpůlíme, výhonek odstraníme a zbytek důkladně rozetřeme se solí. Přidáme práškový cukr, citronovou šťávu, oregáno a trochu pepře z mlýnku a vše vmícháme do lilkové kaše. Rozmixujeme pomocí standardního nebo ponorného mixéru, dochutíme a nakonec vmícháme metličkou olivový olej. Ten by se neměl mixovat, mohl by zhořknout.

Pyré vychladíme přes noc a podáváme s tmavým chlebem. Vůbec není chyba, když lilkové pyré ozdobíme malými čerstvými rajčátky nebo proužky sušených rajčat, černými olivami, bulharským ovčím sýrem, natvrdo vařenými vejci, grilovanými paprikovými lusky a podobně. Jistě snadno najdete „vaši“ variantu.

Milovníkům silně kořeněných pokrmů doporučuji, tentokrát brát koření a česneku jako šafránu. Lilek má velice jemnou chuť, kterou opravdu stojí za to poznat. Jakékoliv překořenění by vás o tento zážitek připravilo.

Když si k téhle dobrotě za letního podvečera otevřete lahvičku Retsiny (řecké bílé víno, které dozrávalo v sudu ošetřeném pryskyřicí), budete se cítit jako na dovolené. K úplnému štěstí by mohlo chybět už jen teplo zapadajícího sluníčka a milý protějšek :)